Historie Jindřišské věže

Zvonice kostela sv. Jindřicha a sv. Kunhuty

Karel IV. – císař římský a král český podepsal 3. dubna 1347 na Křivoklátě zakládací listinu Nového Města pražského. Tento velkolepý urbanistický záměr ve středověké Evropě nenacházel obdoby.

Hlavními centry Nového Města pražského se staly Dobytčí trh (Karlovo náměstí), Koňský trh (Václavské náměstí) a Senný trh (Senovážné náměstí). V této době byly též vytyčeny Jindřišská a Vodičkova ulice, které spojovaly všechny tři hlavní trhy. A právě v Jindřišské ulici byl postaven již v polovině 14. století farní kostel sv. Jindřicha a sv. Kunhuty spolu se hřbitovem, zvonicí, farou a farní školou.

V době výstavby zvonice byly vyrobeny i věžní hodiny se dvěma cimbály datované r. 1577. Za švédského obléhání Prahy v r. 1648 byla zvonice využita obránci Prahy a tím silně poškozena. Zásadní opravy se zvonice dočkala až v roce 1878-1880.

Dlátovitý tvar střechy s nárožními věžičkami dle návrhu arch. J. Mockera z r. 1874 je pokryt břidlicí. Tato střecha a její unikátní krov se svou majestátní výškou 31,86 m i samotná zvonice s celkovou výškou 65,7 m patří k významným a charakteristickým dominantám Prahy. Věž je velmi dobře viditelná z Václavského náměstí.

Definitivní novogotické úpravě střechy a centrálního vchodu zvonice sv. Jindřicha předcházela v letech 1874–1877 celá řada alternativních návrhů arch. Josefa Mockera
Více se o historii věže můžete dočíst v knize Stověžatá Praha od Josefa Podzimka, kterou lze zakoupit buď přímo v Jindřišské věži nebo v každém dobrém knihkupectví.